Fillovo velmi pozdní odpoledne

Když se před necelým rokem sesypala kritika na výstavu československého socialistického realismu v Galerii Rudolfinum, téměř žádný recenzent neopomněl jako příklad pochybené koncepce připomenout zařazení jednoho obrazu Emila Filly z cyklu České středohoří. Umístění krajinomalby klasika modernismu do kontextu politické propagandy se zdálo nefér. Katalog výstavy připomenul dobovým materiálem tzv. „soud“ nad Emilem Fillou z roku 1951, kdy výtvarní funkcionáři vyzvali tehdy sedmdesátiletého umělce, aby na veřejné schůzi obhajoval svůj cyklus Písně. Záznam debaty, která se tehdy protáhla až do půl třetí ráno, ilustruje deformaci naší výtvarné scény v padesátých letech a zdá se, že závěr soudu byl jasný předem: Filla směl vystavovat jen své realistické krajiny. Bylo však malířovo pozdní období ústupkem moci? Pravda je, že tato část jeho díla dodnes vzbuzuje rozpaky. Filla se na stará kolena odchýlil od své předchozí tvorby v duchu kubismu a začal značně nepřesvědčivě navazovat na domácí realistickou tradici, což dokazují nejen krajinky, ale také zmíněné Písně. Chceme-li tuto zradu avantgardy vysvětlit, vezmeme za vděk i politikou. To je ovšem velmi pohodlné vysvětlení. V Galerii Benedikta Rejta v Lounech již několik měsíců probíhá cyklus výstav zaměřených na Fillovo pozdní dílo, tedy ideální příležitost přijít celé záhadě na kloub.

Moderní paškvil

V Lounech uspořádali…