Na prázdniny se Zatloukalem

Sedm stovek stran, devět set ilustrací a fotografií a více než tři a půl kila váhy – to jsou parametry Knihy roku 2002. Olomoucký kunsthistorik Pavel Zatloukal získal za publikaci Příběhy z dlouhého století: Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku výroční cenu Magnesia litera, a pokud má čtenář dostatečně velký batoh, pak je to knížka jako dělaná na prázdninové putování. Není nic lepšího než si nalistovat třeba kapitolu o Jurkovičových Pustevnách v Beskydech, sednout si před ně a srovnávat, co bylo kdysi a co je dnes.

Obří svazek ve vínově červeném přebalu, který vydalo Muzeum umění spolu se Státním památkovým ústavem v Brně, je knížkou navýsost odbornou, leč o nic méně čtivou. Zatloukal jako ředitel olomouckého Muzea umění je totiž zvyklý se často zapojovat do nejrůznějších veřejných debat, jeho hlas bývá slyšet i v komunální politice, umí komunikovat s médii, a tak je schopen odborné věci sdělit poměrně jednoduše. I proto se jeho kniha nejmenuje dějiny architektury, ale Příběhy z dlouhého století. Zatloukal přiznává, že se ani nesnažil podat úplný výklad epochy v jednom regionu, spíše chtěl poskládáním nejrůznějších střípků a epizod říci více: ukázat dobu, vlivy a trendy, kterými Evropa 19. století žila a které působily na stavitele, stavebníky i architekty.

Zatloukal si své životní téma zvolil již před třiceti lety a vybral si přitom oblast pro tuzemského…