Evropa není žádný tyran,

Rámeček

Lamberto Dini (72) patří mezi matadory italské politiky. Zastával několik ministerských funkcí a v letech 1995–1996 vedl italskou vládu, která po – tehdy nadprůměrných – šestnácti měsících odstoupila. Vzděláním ekonom si vysloužil uznání jako tvůrce důchodové reformy na poloostrově. Po demisi své vlády založil centristické hnutí Italské obrození, jež spolupracuje s levicovými stranami. V Konventu EU, který sepsal návrh evropské ústavy, byl jedním ze tří zástupců Itálie a účastňoval se debat o tom, jak vtáhnout národní poslance do dění v Bruselu a jak vzkřísit společnou zahraniční politiku Unie. Dosud na něj nepadl stín korupčního skandálu, pouze jeho žena Donatella byla obviněna z daňových úniků.

Konvent skončil, ale ještě se k němu vraťme. Mnozí si stěžovali, že Valéry Giscard d’Estaing manipuloval návrh ústavy, prosazoval věci, které odporovaly mínění většiny. Máte stejný dojem?

Slovo manipulace je příliš silné. Faktem je, že se Giscard choval, řekněme, obezřetně: věděl, že ústava, pokud nemá být rozcupována, nesmí obsahovat nic, co by evropská státnická elita nepřijala, protože ta rozhodne o konečné podobě textu. Proto místy jednal na úkor konventistů. Ale vedl ho k tomu spíš pragmatismus než osobní ješitnost.

Stojí tento pragmatismus také například za prosazením evropského prezidenta do ústavy, ačkoli se proti tomu postavila…