Téměř rok po fyzickém zavedení eura učinila Evropská unie v Kodani zásadní nabídku – největší rozšíření ve své historii. Před 10 zeměmi včetně 8 postkomunistických se tak rýsuje jasná cesta do EU. Mají však tito kandidáti jasné představy o vstupu do Evropské měnové unie (EMU), rozuměj o přijetí eura? Právě v tomto kontextu je zajímavý názor České národní banky. Ta koncem prosince zveřejnila návrh strategie a v bodě č. 27 tohoto dokumentu formuluje své stanovisko dost jednoznačně: „Zhodnocení pozitivních efektů a možných rizik hovoří ve prospěch rychlého přistoupení České republiky k eurozóně.“ ČNB se tak zařadila po bok centrálních bank některých zemí střední a východní Evropy hlásících se k témuž cíli. Patří k nim například Polsko a Maďarsko, jejichž oficiálně vyhlášeným motivem bylo splnit inflační podmínky pro vstup. (Snad prvním středoevropským ekonomem plédujícím za rychlý vstup byl poradce polské vlády profesor Jan Rostowski již v roce 1999.) Centrální banka Maďarska dokonce už v polovině roku 2001 přímo vyhlásila zájem na co možná nejrychlejším vstupu do eurozóny. Oč všedněji ale vypadá pozice ČNB v rámci těchto kandidátů, o to zajímavější jsou oficiální i tušené důvody načasování publikace jejího dokumentu. Nejde totiž jen o to, že banka se k vypracování strategie zavázala téměř kozinovským „do roka a do dne“ ústy guvernéra Zdeňka Tůmy počátkem loňského roku.
Reforma musí být
Výhody přijetí eura jsou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu