Samozvanej světe
Co mi dáš?
Vodepsanej blbe
Proč se ptáš?
Protože mi hlavou
Letí divnej sen
Vodepsanej blbe
Zab se v něm!
Temné osmiverší českého básníka, hudebníka a výtvarníka Pavla Zajíčka (1951), které je zahrnuté v nově publikovaném souboru textů Zápisky z podzemí 1973–1980, výstižně zachycuje dialog mezi člověkem prahnoucím po svobodě a okolním světem, který ovládá totalitní systém. Sbírka představuje první širší zveřejnění Zajíčkových sedmi unikátních samizdatových knih, které byly dlouho považovány za ztracené (přebývaly ve skrytu před Státní bezpečností po různých bytech a senících). Českému čtenáři se tak po souborném vydání díla Ivana M. Jirouse naskýtá jedinečná možnost blíže poznat osudy dalšího z českých desperátů, které normalizační společnost odepsala.
Hřebíky veršů
Začátek normalizace zastihl Pavla Zajíčka coby dvacetiletého studenta stavební fakulty ČVUT. V atmosféře politických čistek ale dlouho nevydržel a ze školy dobrovolně odešel. Zhruba ve stejné době poznává členy skupiny The Plastic People of the Universe a velmi rychle se ztotožňuje s jejich vnímáním světa. Píše básně, pokouší se o divadelní hry, které ovšem po čase spálí. Aby nemusel na vojnu, předstírá částečné šílenství. Psychiatrická diagnóza zní DG 307 – přechodné situační psychické poruchy. S Mejlou Hlavsou, jedním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu