České želízko v Koreji

Padesát let po konci korejské války má Praha opět ambice zapojit se do dění na poloostrově. Tentokrát by na Sever nejeli vojenští lékaři jako před půlstoletím, ale zamířili by tam diplomaté. Minulé úterý v Praze vyrukoval s tímto nápadem jihokorejský premiér Ko Kun: Česko by se mělo více angažovat ve sblížení mezi Severem a Jihem a premiér Špidla s tím souhlasí.

Nesmrdí tu něco? Otevírat ambasádu u nejodpornějšího režimu planety? Proč ne, může-li to přinést užitek tamnímu zotročenému obyvatelstvu nebo lidem v širokém okolí, které režim Kim Čong-ila také ohrožuje. Má totiž jaderné zbraně, a proto je v zájmu světa s ním nějak vyjít, nelze-li ho zpacifikovat silou. Praha tedy hodlá zaplnit osiřelou ambasádu v Pchjongjangu – nikoli velvyslancem, ale nižším diplomatem, chargé d’affaires.

Otázka ovšem dále zní, kdo z toho může mít užitek doma. Premiér Špidla v úterý řekl: „Měli bychom využít bývalých kontaktů a našich znalostí. Jistěže jsou z doby komunismu, ale máme tady domy, které stály už za Karla IV., jsou tady lidé, kteří žili ještě v době komunismu.“ Tady je třeba vážit slova a hlavně činy. Bývalé kontakty a znalosti z doby komunismu využívá kdekdo, ale především v soukromém byznysu. Ve státní správě by to mohlo dopadnout třeba i takto: Miloslav Ransdorf jako chargé d’affaires v Minsku, Miroslav Grebeníček jako v Pchjongjangu.