Být sama sebou a žít pro druhé

Měla tvář, kterou si musel každý zapamatovat. Nejenom z filmů nebo z divadla. Všimli bychom si jí, i kdyby se Katharine Hepburnová ne-proslavila, a poznali bychom ji pravděpodobně i v anonymním davu velkoměsta. Nebyla klasicky krásná, ale byla noblesní, přirozená a zářivá. A zářila v pětadvaceti stejně jako v osmdesáti. Hepburnová ztělesňovala mýtus o chytré, přitažlivé a samostatné moderní ženě, která dokáže nemožné: být sama sebou a zároveň žít pro druhé. „Měla jsem štěstí, že jsem se narodila se souborem vlastností, které byly v mé době v módě,“ řekla kdysi o sobě. To je přehnaná skromnost – půvab a vtip vystačí většině hereček jen na pár let. Kariéra Katharine Hepburnové ale trvala od roku 1928, kdy se poprvé objevila na jevišti divadla v Baltimore, až do roku 1994, kdy si naposled zahrála ve filmu Love Affair po boku Warena Beattyho. To znamená, že debutovala v roce, kdy byl vynalezen zvukový film. V té době platil v Hollywoodu tzv. Haysův kodex, který zakazoval ukázat i zjevně těhotnou ženu či prázdnou manželskou postel. Technické i mravnostně cenzurní překážky natáčení byly pro dnešního diváka nepředstavitelné. Filmové začátky Katharine Hepburnové tak spadají přímo do filmového středověku.

Dokonalá Amerika

Štěstí ale měla určitě – nebyla na své práci nikdy finančně závislá, protože se narodila ve velmi bohaté rodině connecticutského urologa. Její…