Dej si pozor, Kime

Poslední zprávy z celé řady zemí připomínají „zlaté“ časy studené války. Fidel Castro a barmští generálové pozavírali disidenty, běloruský diktátor Lukašenko zakazuje noviny a novináře posílá na nucené práce, v Číně jsou členové pokojné náboženské skupiny biti a zavíráni do kriminálu, do Zimbabwe nesmí západní novináři, aby neviděli likvidaci kritiků prezidenta Mugabeho, o Severní Koreji škoda mluvit. Svět se sice stále více propojuje, to ale nebrání tomu, aby v něm v relativním poklidu vládli dál nepokrytí lupiči a vrazi oblečení do vymydlených obleků či vojenských uniforem. Copak neexistují páky, jak všechny tyto odpudivé režimy sprovodit ze světa, musí se nutně ptát člověk, který se teprve nedávno podobných kreatur zbavil a má jejich sevření ještě v živé paměti?

První velké ale

Od pádu železné opony se světová zóna svobody viditelně rozšiřuje. Může za to pád sovětského impéria, také ale ekonomické a informační propojování světa, které diktátorům ukrajuje z bezmezné kontroly všeho, co se v jejich zemi děje. Internet sice nepřivodil pád čínského či íránského režimu, přece jen ale o něco více svobody tamním lidem přinesl. Důležitou práci vykonaly také americké rakety, které v posledních třech letech sprovodily ze světa tři totality – Miloševičovu, Saddámovu a Tálibán.

Totality praktikující drsné porušování lidských práv sice téměř vymizely z Jižní Ameriky…