Zatímco na Západě se v médiích téma lesbickosti objevuje poměrně běžně a odtajnění sexuální orientace (coming out) známých osobností jsou už čímsi mediálně i politicky přežilým, v Čechách jsme s přemýšlením o jinakosti sotva začali. Rod neboli gender je ve zdejších představách stále stereotypně vázán na naše biologické pohlaví a omezen na pouhé dvě možnosti – nositelem feminity je žena, zatímco za samozřejmého nositele maskulinity se pokládá muž. Co je muž a co žena, se rozumí jaksi samo sebou a stejně tak je to s gayi a lesbami. Zatímco ti první jsou ve škatuli zženštilých mužů, ty druhé jsou pokládány za mužatky. Na návštěvnice festivalu ženské a lesbické kultury Apriles, jehož 9. ročník proběhl koncem dubna v pražském Goethe Institutu pod záštitou dokumentaristky Heleny Třeštíkové, ale škatule mužatek v žádném případě nestačí.
Proměnlivý gender
Podtitul letošních Apriles, pořádaných opět sdružením lesbických a bisexuálních žen Promluv, zněl „Moje tělo je ona“ a soustředil pozornost na analýzu toho, jak ženy vnímají své tělo a vztahují se k němu. Tohoto tématu se dotýkal již úvodní dokument festivalu Z komunity do komunity neboli Lesbické ženy očima lesbických filmových tvůrkyň. Zhruba půlhodinový snímek Ivety Kratochvílové a Terezy Kodíčkové se zabývá sebepojímáním několika českých žen – lesbiček. Prostřednictvím témat jako partnerské vztahy, sex či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
