Uprostřed minulého týdne se na různých místech České republiky upálili dva mladí muži. Astrologové přičetli jejich čin tajuplným silám bezměsíčné noci, jenže před nimi se letos stejně drasticky zabili i jiní lidé za docela odlišných meteorologických podmínek. Psychologové píší o projevech depresivních sklonů a politologové o hlubokém rozčarování ze stavu společnosti. Francouzský list Le Monde informoval čtenáře, že v Čechách živé pochodně protestují proti válce v Iráku.
Dva z letošních sebevrahů se v dopisech na rozloučenou zmínili o nadosobních motivech svých rozhodnutí, jeden o ekologii, druhý o válce, nebýt však plamenů, vyzněla by jejich slova jen jako tuctové proklamace. Atmosféra dějinné chvíle jako by sebevraždám občas dodávala smysl a vznešenost. Sokrates, Petronius či Seneca se zabili vpravdě nesmrtelně, čímž
dali příklad celé řadě myslitelů, a strhující světobol Goethova mladého Werthera podnítil k sebevraždám legie následovníků. Po všechen ten čas skákaly dívky z nešťastné lásky do tůní a zkormoucení pantátové odcházeli s provazem do podkroví, takové případy se však jevily příliš uboze, než aby posloužily za vzor.
Smrt jako by stárla spolu s člověkem. Když jsme byli před více než třiceti lety mladí, mámila svůdně i nás. Dodnes vidím žebříčky jizev přes žíly na předloktích svých vrstevníků. Také šlo o vzdor vůči světu, také to byl protest, jenže nám Američani ve Vietnamu tenkrát tolik nevadili. Spíš jsme chtěli poslouchat Janis Joplin a Jima…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu