Kdo naštve Šloufa

Někdejší šéfporadce bývalého premiéra Zemana Miroslav Šlouf neuspěl 3. dubna s žalobou na předsedu Odborového svazu KOVO Jana Uhlíře. Šlo o dohru Šloufova neúspěchu v senátních volbách v roce 2000. Předák Uhlíř tehdy rozeslal odborářům ve Šloufově chrudimském a havlíčkobrodském volebním okrsku dopis, aby tohoto bývalého člena SSM a KSČM nevolili. Podle Uhlíře je to „z morálního pohledu vlastizrádce a kolaborant“, jehož vzestup by posílil „mafiánské praktiky“ v zemi. Právě za tato slova se Šlouf domáhal omluvy a odškodnění ve výši sto tisíc korun. Samosoudkyně Jaroslava Lobotková ovšem rozhodla ve prospěch odboráře. „Nešlo o hodnocení trestně právní, ale o hodnocení na základě morálky, a to je opodstatněné,“ uvedla. Miroslav Šlouf se hodlá proti rozhodnutí odvolat.

Ještě před vynesením rozsudku Šlouf sdělil, že tento spor je jedním ze tří, kterými hodlá očistit své jméno. Ve dvou předchozích případech se jednalo o žalobu na R-Presse, vydavatele Respektu. Šlouf u soudu docílil omluvy za to, že Respekt v článku „Všichni prezidentovi gangsteři“ napsal, že byl blízkým přítelem Milana Jedličky, kterého podle listu Washington Post americké soudy několikrát odsoudily za pašování drog a podvod, a dále za karikaturu, která Šloufa zpodobňovala jako psance na Divokém západě s klasickým nápisem „Wanted“ – „Hledaný“. Nebyly zpochybněny ani kontakty s Jedličkou, ani Čechoameričanova špatná pověst &–…