Castrův úder

Kdyby války v Iráku nebylo, Fidel Castro by si ji snad musel vymyslet. Jak jinak by se mu naskytla tak skvostná příležitost pozavírat na osmdesát méně známých opozičníků z řad novinářů a mírových aktivistů? Zatýkání začalo hned první den útoku na Irák, uvězněným teď hrozí tresty od deseti let po doživotí.

Co s tím může svobodný svět dělat? Jak účinně pomoci v době, kdy se veškerá pozornost upírá na Blízký východ? Odpověď nemusí být tak skeptická, jak by se zdálo na první pohled. Navíc nemusí být až tak vzdálená Česku. Právě zde se totiž může uplatnit Václav Havel v roli uznávaného exprezidenta. Havel, který zaštítil nominaci Oswalda Payi na letošní Nobelovu cenu míru, by měl ukázat, že jeho zájem nemíří jen na špičky kubánského disentu.

Horší než za Jakeše

V moderních válkách se čím dále častěji píše a hovoří o vedlejších doprovodných škodách – i při sofistikovaných útocích pomocí „chytrých“ bomb nevyhnutelně přicházejí o život civilisté. Právě Kuba ale teď ukazuje, že totalitní režimy dokážou v takové situaci produkovat „vedlejší škody“ naprosto cíleně, přitom nenápadně a bez velké publicity.

Je-li v Bagdádu spojeneckou bombou omylem zasaženo tržiště, civilní oběti se týž den objeví na televizních obrazovkách svobodného světa. Leckomu ta mediální prezentace dokonce připomíná tryznu, kterou v únorové Praze roku 1945 uspořádali nacisté obětem „amerického teroristického náletu“. Vedlejší válečné…