0:00
0:00
Zahraničí30. 3. 20036 minut

Hra na konec zabíjení

Astronaut
Fotografie: Desetiletím násilí a válečných konfliktů zdecimovaní Čečenci zoufale touží alespoň po troše stability a bezpečí, proto přišli volit. (Na snímku je odhalení masového hrobu v Grozném po druhé čečenské válce.) Foto ČTK Autor: Respekt

„Úspěch, který předčil všechna očekávání“, „potvrzení nezvratnosti mírového procesu v zemi“, „vyřešení posledního problému ruské územní celistvosti“ – takto a mnohými dalšími superlativy nazývali minulý týden ruští politici včetně prezidenta Vladimira Putina ústavní referendum, které proběhlo v Čečensku. Přestože by jim masová účast čečenských voličů a jednoznačně pozitivní výsledek hlasování měly dát za pravdu, opak je pravdou. K míru a zastavení násilí má tato kavkazská republika stejně daleko po referendu jako před ním.

↓ INZERCE

Kadyrov ví, co chce

V Čečensku se hlasovalo o návrhu nové ústavy, která by zemi po jejím obsazení ruskými vojsky dodala státní strukturu. Za tímto vcelku zřetelným důvodem se ovšem skrývaly mnohem důležitější věci. Mos-kva se referendem snažila potvrdit začlenění Čečenska do Ruské federace, legitimizovat tamní Kremlem dosazený režim a naopak definitivně odmítnout legitimitu bývalého čečenského prezidenta Aslana Maschadova – ten se nyní skrývá kdesi v horách Severního Kavkazu.

Projekt čečenské ústavy se stal úhelným kamenem politického osudu zejména Achmada Kadyrova, šéfa čečenské promoskevské administrace. Od léta 2000 proto pod jeho kontrolou a s požehnáním Kremlu začal vznikat ústavní návrh. Kadyrov, jenž se mimochodem netají svým záměrem být příštím čečenským prezidentem, nic neponechal náhodě. Už v…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články