Vyděděnci z Křižatek

Ne ždímat duši, ale extrahovat ducha! To si poznamenal do svých záznamů básník Ivan Diviš roku 1967. Připojil místo Křížatky u Litvínova. Jemným transferem si Diviš přejmenoval Křižatky v Krušných horách, kam koncem šedesátých let dojížděl za svými severočeskými přáteli na chalupu malíře a grafika Bohdana Kopeckého. Kromě něj do křižatecké kamarily patřili spisovatelé Josef Jedlička a Dalibor Kozel, sochař Stanislav Hanzík, básník Emil Juliš, ale také dadaista Jan Anděl, stavební technik Pešta či boxer Cipro. Na Mostecko se mnozí dostali nedobrovolně. Malíř Bohdan Kopecký v roce 1950 po absolutoriu Akademie výtvarných umění v Praze vyfasoval černé výložky PTP a fáral na zdejších šachtách. Na formování názorově spřízněné skupiny lidí „uprostřed nehostinné krajiny“ vzpomíná takto: „S jakousi podivnou posedlostí brali na sebe s naprostou přirozeností účastenství s negací, která byla cítit, vidět, slyšet, byla všude!“

Na Křižatkách u Litvínova se jako jedni z prvních usadili právě Kopecký, Hanzík a Kozel. Za nimi sem začali jezdit z Prahy profesně či generačně spříznění druhové a neúprosně se debatovalo. Od roku 1956 tu řadu let Kopecký vozil krajem šachet, oprámů a hald na motorce fotografa Josefa Sudka. Vznikl tak cyklus panoramatických fotografií Smutná krajina. Ivan Diviš zpočátku přijížděl na Mostecko příležitostně. V šedesátém sedmém roce se ubytoval na chalupě Bohdana…