Přes Bagdád do nového světa

Kolikátou válku už vlastně vidíme v televizním přenosu? Tak se může zcela oprávněně ptát každý, kdo strávil značnou část života v mírové strnulosti studené války a pak se za posledních třináct let nestačil divit. Nynější americko-britské tažení proti Saddámu Husajnovi se však v mnoha ohledech od již navyklých válek liší. Ve čtvrtek po půlnoci vypršelo ultimátum amerického prezidenta George W. Bushe, týž den nad ránem dopadly na Bagdád první bomby a už v pátek se rozjela pozemní ofenziva z Kuvajtu. To je rychlost, jaká tu od pádu berlínské zdi ještě nebyla. Z hlediska osudu celé planety je ovšem mnohem důležitější jiná věc. Nejenom že tato válka začala bez přímého posvěcení OSN (to už tu bylo třeba v případě Kosova v roce 1999), ale především jde o premiéru války preventivní. A ta přináší dosud nepoznaná rizika.

Gellner by to vymlátil

Právě na těchto rizicích se už pár měsíců lámou dosavadní světové koalice či spojenectví. Někteří komentátoři hovoří dokonce o zásadní proměně světa směrem k nejistotě a jeho novém uspořádání. Je takový názor zcela oprávněný? Odpověď vůbec není jednoznačná.

O básníkovi Františku Gellnerovi, guruovi všech anarchistů, se traduje, že občas „preventivně“ vymlátil hospodu – aby nemusel čekat, až se strhne skutečná rvačka. Když se ale Bush rozhodl preventivně vymlátit hnízdo zřejmého sepětí chemických a biologických zbraní s…