Mimochodem

Bloumají po ulicích, okolí skoro nevnímají, zapomínají pozdravit, občas zakopnou nebo do něčeho vrazí. Své vrstevníky přímo svádějí k tomu, aby na ně nečekaně bafli, nastavili jim nohu a stáhli čepici přes oči. Správný kluk se přece nesmí nechat zaskočit, musí být stále ve střehu, připraven rozehrát nahrávku či odrazit smeč. Co však se zasněnými? Když je vytrhneme z jejich přemítání, vypadají zmateně. Zavedené úsloví napovídá, že prostě jen spadli z višně, jenže oni se vracejí z mnohem větších dálek. Nikdo nemá představu, jakým nástrahám čelili uprostřed pralesů Amazonie anebo v džunglích velkoměst. Zasnění kluci ovšem vědí, že skutečný hrdina musí unést i posměch.

V šesté třídě k nám propadl Franta Dreibauer. Stal se celkem oblíbeným kumpánem našich mimoškolních dobrodružství, avšak při hodinách výuky se vyznačoval zasněností přímo fatální. Učitelé mne k němu do zadní lavice párkrát přesadili za trest, takže jsem jeho snění mohl sledovat zblízka. Potřeboval k němu blok papírů A4, i když si v případě nouze vystačil i s menším formátem. Začínal celkem nudně. Dobrou půlhodinu kreslil půvabnou krajinku s městečkem uprostřed polí, sadů, pastvin s kravičkami a zalesněnými kopci v pozadí. Do domků vkresloval s nekonečnou trpělivostí okénka zdobená záclonkami, po ulicích chodili obyvatelé nakupovat do starosvětských krámků, děti na chodnících cvrnkaly kuličky, nechyběla škola, národní výbor ani policejní okrsek a nad celou idylou se jako vlídný strážce pořádku tyčila…