Dva články Elišky Bártové (Musí makat, na víc nemají – Respekt č. 8/2003 a Děti z blbšulky – Respekt č. 10/2003) otevírají důležité a bohužel dlouhodobě neřešené téma zvláštních škol. To je bezpochyby záslužné. Pro pořádek je však třeba hned v úvodu upozornit, že oba texty obsahují některé omyly, které jejich vyznění nešťastně posouvají.
Zvláštní mistr světa
Rozhodně totiž není pravda, že „o tom, které dítě v nich (rozuměj zvláštních školách) skončí a které naopak dostane šanci na normální budoucnost, rozhodují psychologové v pedagogicko-psychologických poradnách“, jak píše Eliška Bártová.
Poradny totiž mohou podle platného zákona dítěti navštěvování zvláštní školy nanejvýše doporučit. Rozhodnutí o tom, zda tam pak také skutečně nastoupí, je však jen a jen na jeho rodičích. Jinými slovy: pokud rodiče s doporučením poradny nesouhlasí a chtějí, aby dítě navštěvovalo školu základní, nemůže jim v tom nikdo zabránit nebo je přinutit k opaku. Ani eventuální problémy dítěte s plněním osnov pak nemohou být bez jejich souhlasu důvodem k jeho přeřazení do školy zvláštní. Navíc i v případě, že dítě nakonec ve speciálním vzdělávacím ústavu opravdu skončí, mohou jeho rodiče kdykoli požádat o návrat zpět do běžné školy.
Eliška Bártová nemá zcela pravdu ani v tom, že by žáci zvláštních škol…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
