Z krvavé bitvy u ukrajinské obce Sokolovo, jejíž 60. výročí připadá na tuto sobotu, udělali komunisté jednu ze svých vojenských legend – Klement Gottwald ji s oblibou označoval za „odčinění kapitulace z roku 1938“. Přímí účastníci o ní mluvili trpčeji. Loni zesnulý válečný hrdina Josef Buršík, který jako zapřisáhlý antikomunista později prošel politickými kriminály, v autobiografii Nelituj oběti (1992) připomíná nedostatečný výcvik a výzbroj, s níž českoslovenští vojáci vstoupili do prvního boje na východní frontě. Podobné hlasy cituje historik Erich Kulka v knize Židé v československé Svobodově armádě (1990), kde připomněl i propagandou zamlčovaný fakt, že 70–75 % obránců Sokolova tvořili českoslovenští Židé. Samotnou bitvu označuje Kulka za „nerovný a svým způsobem i zbytečný zápas“. Což samozřejmě nesnižuje úctu k padlým hrdinům a jejich mimořádné odvaze.
Před šedesáti lety Sokolovo tvořilo pár stovek doškových chalup s dominantou kostela. Vesnici obtékala řeka Mža, v časném jaru 1943 ještě zamrzlá. Pěší rota pod velením třicetiletého nadporučíka Otakara Jaroše, která sem dorazila 3. března, měla od sovětského velení obtížný úkol: za žádnou cenu nepustit německé tanky přes řeku, pokud by se tudy pokusily prorazit (šlo o nejkratší cestu k městu Charkov, jež nacisté hodlali znovu dobýt – v rámci protiofenzivy po porážce u Stalingradu). Němci zahájili útok…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu