Věčně beznadějné naděje

Drobná a nenápadná knížka Patrika Ouředníka Europeana s podtitulem Stručné dějiny dvacátého věku mohla na loňském předvánočním trhu snadno uniknout pozornosti. Autor, který žije od roku 1985 v Paříži, vydal v českých zemích během devadesátých let několik lehce výstředních publikací, v nichž se inteligence a rozhled pojí s osobitým smyslem pro humor, zaujal však pozici spíš exkluzivně okrajovou, od níž se nedal čekat obzvláštní věhlas ani pocty. V záplavě knih na evropské téma, které u nás v posledních dvou letech prochází mimořádnou konjunkturou, se navíc ta jeho poněkud ztrácela. O to překvapivěji zapůsobilo, když v anketě Lidových novin získala první místo a stala se Knihou roku 2001. Tradičnímu žánrovému zařazení se text European vzpírá. Navenek působí jako nesouvislé výpisky z četby opatřené poznámkami a střídmými komentáři, které by se mohly po utřídění, dohledání hlubších souvislostí a pečlivějším zpracování stát podkladem pro přehlednou esej o nedávných časech - podána by ovšem byla spíš v duchu středověkých kronikářů, kteří zprávy o skutečných událostech prokládali vybájenými historkami, podivuhodnými výroky zázračných mudrců, výklady obskurních nauk i věrouk a zcela neověřitelnými informacemi z doslechu. Ale ani staré kronikářské pořádky Ouředník nerespektuje, nenavléká zmiňované děje na lineární osu času, ale nechá je jako uvolněné atomy těkat prostorem celého století, náhodně se dotýkat, mizet i vracet se, srážet se i splývat bez rozlišování podstatného a…