Tam a zase zpátky

Zlí jazykové vždy říkali: „ODS je Klaus“ a mysleli tím, že bez otce zakladatele, symbolu a vůdce v jedné osobě by se největší liberálně-konzervativní společenství v zemi rozložilo. Soudili, že Václav Klaus je v něm pánem a zbytek funkcionářů tvoří převážně horliví kývalové a vlivuchtiví kariéristé, nepřitažliví pro voliče a neschopní samostatné politické práce. Po Klausově odchodu má strana příležitost ukázat, zda je zmíněná posměvačná věta nepravdivá. Občanští demokraté zatím udělali první krok: vybrali si za nového šéfa místopředsedu Senátu Mirka Topolánka. Je to ale změna k lepšímu? Nebo si spíš ODS zvolila způsob polovičaté revolty?

Musíme dát Praze ránu

V českých médiích jsou výsledky kongresu často interpretovány jako vcelku příjemné překvapení a nadějný pokrok. Podle optimistů dala ODS najevo, že se už nenechá autoritativně řídit: zvolila si tedy předsedu, který nepatří ke Klausovým oblíbencům, podobně jako jeden z nových místopředsedů, středočeský hejtman Petr Bendl. Dále prý byla omezena moc poslaneckého klubu: jeho šéf Vlastimil Tlustý do stranické funkce raději ani nekandidoval, Topolánka pak podpořily hlavně emancipované venkovské a krajské skupiny, nespokojené s tím, že si pražské centrum uzurpuje právo o všem rozhodovat, a přitom nedokázalo vyhrát červnové volby. A nakonec podle komentátorů v Topolánkův prospěch svědčí to, že je senátor, tedy člen instituce, která má kontrolovat sněmovnu, a na niž právě proto předchozí…