Černí se zelenými

Mohou konzervativci utvořit vládu se zelenými? Taková představa patří u nás mezi báchorky. Ne tak v Rakousku. Právě výsledek tamních voleb z konce listopadu snad poprvé v Evropě inicioval seriózní debatu o možném černo-zeleném spolkovém kabinetu (rozuměj koalice lidovců se Zelenými). Rakouští voliči nejenom ostrakizovali Jörga Haidera, ale hlavně otevřeli širší většinové možnosti – včetně té dosud neslýchané černo-zelené. Obě strany o tom sice nemluví nahlas, ale tisk jim překvapivě důrazně tuto možnost připomíná.

Už před dvaceti lety v Německu, když se Zelení etablovali v politice a hledali potenciální partnery, tak se snažili otevřít vrátka i ke konzervativní CDU. Tehdy ale vše záhy utlumil Helmut Kohl. Přesto v praxi fungovala černo-zelená spolupráce na bázi komunální či zemské politiky. Například před více než deseti lety, když se zvažovala rekonstrukce starého či výstavba nového letiště v Berlíně. Konzervativní zastánci rozpočtových úspor se spojili se zelenými zastánci šetrného vztahu k přírodě a porazili socialisty, kteří pod vlajkou pracovních míst chystali monstrinvestici v lesním porostu. V Rakousku ale jde o spolkovou vládu a při té příležitosti se zjišťuje jedna obecnější věc: to, v čem se konzervativci a Zelení liší, je sice nápadnější, prvoplánovější, nicméně toho, v čem se shodnou, je více. Oba názorové směry se liší v pohledu na registrované partnerství, interrupce či protesty proti globalizaci. Ale shodnou se na ekologické dani (v Německu ji…