Mí medvědi mi rozumějí

„My lidé z rozvinutých společností jsme byli opět vyhnáni ze zahrady – z formální zahrady euroamerického humanismu a jeho předsudků lidské nadřazenosti, důležitosti, jedinečnosti a převahy. Byli jsme vrženi zpět do té druhé zahrady se všemi ostatními druhy zvířat, hub a hmyzu, kde si již déle nemůžeme být jisti svými výsadami.“ Slova, pronesená před deseti lety na konferenci Znovuobjevení přírody v americkém Davisu, nevymýšlel americký básník a ekologický aktivista Gary Snyder (1930) u psacího stolu. Několik desetiletí se muž, kdysi obdivovaný beatniky i hippies, učí žít ve svém srubu uprostřed nevadských hor pohromadě s medvědy, sršány a sněhovými závějemi. Básník, oceněný za svou sbírku Želví ostrov v roce 1975 Pulitzerovou cenou, má ovšem široký rozhled a stejně poutavě jako o životě v přírodě, píše i o buddhistických meditacích, biologii, jazyce či starých indiánských příbězích. Zatím poslední kniha, přeložená do češtiny, Místo v prostoru (Place in Space) ale ukazuje, že hluboká vazba k přírodě, zůstává Snyderovým nejsilnějším poselstvím.

Náčelník dobrá bota

Snyder nenabízí žádnou revoluci, jen jednoduchou alternativu poznávání světa. Nasadit si dobré boty a vyjít si do lesa nebo do hor. Setkání se živly na vlastní kůži, výuka vedrem, mrazem a tmou. Pozorování zvířat a rostlin. Rozdělání ohně. Podobně srůstal od dětství na farmě svého otce v Oregonu s přírodou on sám. Jeho texty nejsou návody na spásu světa – žádné…