Nemůžeme pořád hrát Naše furianty

Rámeček

JIŘÍ GRUŠA se narodil roku 1938 v Pardubicích. Vystudoval historii na FF UK a od počátku 60. let působil jako redaktor literárních časopisů Tvář, Sešity pro mladou literaturu a Zítřek. Už v roce 1969, na samém počátku normalizace, byl stíhán za publikaci románu Mimner. V roce 1978 byl zatčen za román Dotazník. Ve vazbě se stal signatářem Charty 77. V roce 1981 odcestoval na pozvání nakladatele do USA, ale před návratem byl československými úřady zbaven občanství. Žil pak hlavně v Německu. Po roce 1989 vstoupil do služeb čs. diplomacie a od roku 1990 byl sedm let československým a pak českým velvyslancem v Bonnu. Poté se na několik měsíců stal ministrem školství a od roku 1998 je českým velvyslancem ve Vídni. Kromě už jmenovaných románů je autorem několika dalších próz: Dámský gambit, Doktor Kokeš aneb Mistr Panny, Česko – návod k použití a také básnických sbírek. Za jednu z nich s názvem Grušas Wacht am Rhein aneb Putovní ghetto mu bude tento týden udělena prestižní Seifertova cena.

Dostáváte Seifertovu cenu za básnickou sbírku napsanou v letech 1973 až 1989, v níž se prolínají tři jazyky: čeština, němčina a angličtina. Byl to projev odporu vůči moci, nebo spíš výraz odcizenosti české kultuře?

Bylo to všechno dohromady. Těžce jsem snášel, že mě jako autora vypověděli z malé, ale dost vyprofilované literatury. Neříkám to proto, že bych si myslel, že mají mít literáti pohodový život. Ale motiv protestu v tom sehrál roli.…