Devět měsíců poté, co do věznice na americké základně v kubánském Guantánamu dorazili první zadržení bojovníci z řad Al Kajdy a tálibánů, byli minulé pondělí první čtyři z nich propuštěni. Tři Afghánci byli dopraveni do Kábulu a jeden Pákistánec do Islámábádu. Je to významná zpráva. Dokládá, že zadržovaní nezmizeli ze světa, že americké úřady se jejich osudy zabývají. Zveřejněné příběhy čtyř propuštěných poodhalují odpovědi na některé z otázek, které se nabízejí už téměř rok. Proč byli dotyční propuštěni? Kolik z celkem 625 nyní zadržovaných je může následovat? Jaká je vlastně realita „pekla na Zemi pro tálibány“, věznice v Guantánamu? Podle názorů humanitárních skupin bylo s vězněnými zacházeno nelidsky. Vždyť ani nemají status válečných zajatců, nýbrž jen „ilegálních bojovníků“ (illegal combatants). A když americká justice koncem července rozhodla, že zadržovaní nemají nárok na slyšení u amerického soudu, umožňovalo to i takový výklad, že stráví za mřížemi zbytek života, aniž by se dozvěděli obvinění (viz Respekt č. 32/2002). Nyní se ukázalo, že věci nejsou až tak horké.
Rádi se jich zbavíme
Skupinu čtyř propuštěných tvoří dva sedmdesátníci z Afghánistánu, další, Pákistánec Muhammad Sakhír, dosáhl šedesátky a pouze jeden, Afghánec Džan Muhammad, je ve skutečně bojeschopném věku (35). Pro ilustraci: Muhammad Fíz (75) o sobě tvrdí, že je mu 105 let, je částečně hluchý a dělá mu problémy odpovídat na otázky. Když byl teď v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
