Se šampaňským ale počkejte

Paní, která mě stříhala kousek od Olšanského náměstí v Praze, vydělává měsíčně 200 až 250 eur čistého, tedy asi třetinu výdělku kadeřnice v Německu nebo v Rakousku. Zaplatil jsem jí zhruba 5 eur, tedy asi pětinu toho, co bych za tuto službu zaplatil ve Vídni nebo v Mnichově. Ze své měsíční mzdy si může česká kadeřnice dovolit přibližně stejný počet měsíčních jízdenek MHD jako její vídeňská kolegyně a podobné vybavení bytu. Pokud by všechny své peníze utratila za kávu nebo pivo někde daleko od turistických lákadel, byla by její životní úroveň dokonce o 50 až 100 % vyšší než úroveň stejně si užívající vídeňské kolegyně. Ve velké výhodě je Pražanka také v případě poplatků, které za některé služby vybírá stát, jako například za vystavení cestovního pasu. Ovšem zoufale je na tom, pokud se rozhodne cestovat do Londýna, koupit auto či italskou šunku.

Hladiny se přibližují

Většina lidí v Česku vydělává v přepočtu na eura velmi málo, ale jejich životní standard je obstojný, protože konzumují zboží a služby, jejichž ceny jsou, opět v přepočtu na eura, velmi nízké. Nejnižší jsou ceny neobchodovatelného zboží (viz tabulku), tedy za bydlení, zdravotnictví, veřejnou dopravu a vzdělání, které mají rozhodující vliv na životní úroveň obyvatel. Důležitou roli zde hraje stát, který dokáže tyto služby poskytovat mnohem levněji, než je tomu v západních zemích obdobné velikosti (s tím bohužel souvisí i vysoká korupce). Nízká cena neobchodovatelného zboží v eurech,…