Moravsko-slovenská kapela Teagrass, hrající takzvanou world music, vydala letos vůbec poprvé koncertní desku. Večírek, jak ji nazvala, je však po dvanáctileté existenci souboru paradoxně i jeho „závěrečnou zprávou“, jak říká kapelník Jiří Plocek. Sladit volné termíny členů kapely vytížených hraním v různých orchestrech se totiž daří čím dál obtížněji. Svým svébytným akustickým projevem Teagrass dokázal, že prvky moravské lidové hudby jsou přirozeně kompatibilní především s východoevropským folklorem, bluegrassem a klezmerem. Už začátkem devadesátých let zcela nezaměnitelným způsobem zpracování předjímal nynější očistný význam folklorních inspirací pro poněkud unavenou populární a rockovou hudbu. Teagrass se však při přetváření lidových písní nikdy nevydal po jednodušších (byť mnohdy působivých) cestách, na nichž se folklor energicky pojí především s rockem, jako třeba v případě Čechomoru. Donedávna vůdčí a silnou rockovou kulturu Teagrass pominul, jeho „zbojnický chodníček“ je ale zarostlý nepřeberným množstvím jiných žánrových odkazů a folklorně-geografických odboček.
Na východ
Před koncertním Večírkem vydal Teagrass čtyři studiová alba, z nichž zejména nahrávka Cestou na východ (1995) má sílu manifestu: obrací totiž pozornost českého posluchače, inklinujícího donedávna spíše k takzvané keltské hudbě, východním či přesněji jihovýchodním směrem - k motivům z rumunského, bulharského, ukrajinského, srbského či chorvatského folkloru. Název desky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu