Kdo nevolil Zaorálka

Lidé si obvykle představují, že životní problémy řešíme „racionálně“ a „logicky“, a že když je řešíme jinak, je to chyba. Jinými slovy, je vžitá představa, že situace, s kterými se setkáváme, podvědomě převádíme do jazyka formální logiky, jako formální problémy je vyřešíme a zpětně přeložíme do normálního jazyka. Jenže právě formálně logické úkoly řešit nedokážeme - leda nás v tomto směru vycvičilo školství - kdežto v normálním životě dokážeme naslepo a nevědomky docela slušně žít. Je to paradox, který odhalil takzvaný Wasonův test.

Odhalte švindl

Abychom získali představu o co jde, uveďme dva příklady. Při nedávné volbě předsedy sněmovny upadli poslanci některých stran v podezření, že nehlasovali v zákrytu pro Lubomíra Zaorálka, jak by měli. Představme si, že by někdo chtěl zjistit, kdo z poslanců zradil. Pro jednoduchost si dále představme, že by v Poslanecké sněmovně seděli pouze poslanci dvou znepřátelených stran, Rudí a Modří. Vidíme pak následující čtyři možnosti: poslance, kteří volili Zaorálka, ale nevíme, z které jsou strany; poslance, kteří volili Klause, ale nevíme, z které jsou strany; Rudé, o nichž nevíme, koho volili; a Modré, o nichž nevíme, koho volili. (Poslance, o kterých víme všechno, protože nic neudrží, a ty, o kterých nevíme a po celé funkční období sněmovny se ani nedozvíme vůbec nic, teď zanedbejme.) Chceme-li odhalit například Rudé, kteří zradili, musíme samozřejmě zkontrolovat, koho volili Rudí a z které strany…