Došlo na Budějovice

Stoletá voda přišla do jižních Čech. Za sebou zanechala stovky zatopených domů a čtyři lidské oběti. Příval vody, i když v mírnější podobě, dorazil také k branám hlavního města. Odborníci přitom upozorňují, že k podobným extrémům bude docházet stále častěji. „Vzhledem ke klimatickým změnám je třeba přijmout fakt, že takzvané stoleté povodně vlastně můžou přijít kdykoli,“ upozorňuje Václav Petříček ze státní Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. „Výstraha! Na jihu Čech hrozí trvalé deště,“ varovaly internetové stránky Českého hydrometeorologického ústavu www.chmi.cz své návštěvníky minulé úterý. Jejich předpověď se nakonec vyplnila víc než vrchovatě. Místo předpokládaných několika desítek milimetrů úhrnných srážek jich nakonec od úterní noci do čtvrtečního rána v oblasti Novohradských hor spadlo dvacet centimetrů. Pro srovnání: to odpovídá čtvrtině toho, co zde jindy naprší za celý rok. Už během středy hlásily měřicí stanice na horních tocích jihočeských řek druhé a třetí stupně povodňové aktivity a vodohospodáři nechávali evakuovat první dětské tábory a chatové osady. Během noci na čtvrtek pak již bylo zřejmé, že se voda v korytech neudrží. Nejvíce se rozvodnila Malše, kterou protekla stoletá voda. Po půlnoci už rozbouřená řeka naplnila po okraj Římovskou přehradu, vodohospodáři se báli protržení a museli proto rezignovat a zvednout stavidla. Právě na toto nebezpečí upozorňují ekologové. „Přehrady jsou schopny zbrzdit rozvodněné toky jen do určité míry, a potom můžou působit jako časované bomby,“ říká již citovaný Václav Petříček. Ve Francii a Švýcarsku se proto prý přehrady už začínají bourat. Jak tedy čelit přívalům vod? Petříček místo betonových hrází doporučuje zalesňovat, obnovovat rybníky, budovat suché poldry a především zastavit výstavbu v záplavových zónách. „Obce ale mají právo budovat technické bariéry, i když za to platí zohyzděním celá krajina a problém se jen posune o vesnici dál,“ popisuje současnou praxi ekolog.

Příště ke koni

Páteční slunečné dopoledne otevírá v centru hlavního města netypický pohled. Na nábřeží se mačkají desítky až stovky lidí u zábradlí a hltavě fotí. Ne však panorama Pražského hradu, jak je tomu jindy zvykem, nýbrž rozvodněnou a divokou Vltavu, která po přívalu čtyřleté vody naznačila, co umí. „To ti bylo fantastický,“ popisuje v hloučku noční zážitek ze stoupající Vltavy starší pán s kamerou na krku. Nejvíc jdou na „dračku“ Sovovy mlýny a Lichtenštejnský palác, které jsou metr a půl uloženy ve vodě. „Fotím to pro svoje děti, které jsou zrovna pryč, aby viděli, jaké to bylo,“ říká blonďatá žena a schovává foťák do brašny. Osud nedaleké restaurace Rybářský klub visel ale na nitce. Po varování policií stačili sklidit venkovní zahrádku. Zatopení sklepa už ale zabránit nedokázali. Zcela zničené jsou dvě restaurace ležící přímo na břehu Vltavy. Kachny a labutě prohrabují nánosy na zaplaveném cípu Střeleckého ostrova. Ve výšce zhruba dvou metrů je v bráně na Kampě vytesán nenápadný a zašlý nápis s ryskou: 1890. Nikdo z kolemjdoucích si ho nevšímá. Přitom by právě tento nenápadný „vzkaz“ mohl být mementem, že příští záplava už nemusí být taková atrakce jako dnes. V případě větší vody by totiž nepomohla ani vltavská kaskáda, která příval z minulého týdne zvládla.