Vaculík nad čarou

Co říci o člověku, jenž volá po cenzuře názorů a zákazu jakéhokoli životního stylu, který se mu nelíbí? O člověku, který spoluobčany s jinak nastavenou sexualitou nazývá „úchylnými“ a pasuje je na nižší lidský druh? Je to fašista, skinhead či stalinský bolševik? Nebo snad jen namyšlený úzkoprsý hlupák? Těžko vybírat - je to spisovatel Ludvík Vaculík. Po sérii úvah na téma „proč budu volit ODS“ se někdejší disident a nonkonformista Vaculík pustil na stránkách Lidových novin do dalšího osobního zápasu - tentokrát za právo „normálních lidí“ nebýt zatahováni do osidel hříchu a zvrhlosti. Navrhuje pro to jednoduchý recept: všechny věci „bez vkusu, odpovědnosti a slušnosti“ by se měly zakázat. A to nejenom jako čin - třeba když někdo kouří marihuanu. Podle Vaculíka je „užitečné“ zapovědět už i pouhou zmínku o tomto kouření v povídce či v básni. „A totéž si myslím o boji homosexuálů za právní povýšení jejich úchylného, směšného vztahu,“ píše spisovatel v Lidových novinách. „Co je třeba v něm právně zajistit, to si sjednejte smluvně. Ale jste pod čarou normálu, buďte si tam a nekřivte ji k sobě.“ Málokdy se ve zdejším seriózním tisku objeví tak čistá ukázka fašistického myšlení. Navíc podepsaná nikoli nějakým neznámým pomatencem, ale uctívanou ikonou občanských iniciativ, nositelem letošní ceny Nadace Pangea za „prospěch lidstvu“. Na člověka z toho jdou trochu obavy. Přesto není ani užitečné, ani možné po vaculíkovsku volat: Zakažte to! Žijeme ve svobodné společnosti, každý má…