Na Marsu je voda!, informovala počátkem měsíce média po celém světě. Nebylo to sice poprvé, co podobné titulky zaplnily první stránky novin, přesto má tentokrát tato zpráva vycházející z měření sondy Mars Odyssea 2001, zvláštní význam. O tom, že by na Marsu mohla být voda, se spekuluje již dlouho. Ponechme stranou „éru kanálů“ z konce 19. století, první skutečné potvrzení její přítomnosti totiž přinesla až noc z 12. na 13. dubna 1963. Tehdy pořídil Harold Spinrad spektrum Marsu, ze kterého bezpečně odvodil přítomnost vodních par v atmosféře planety. Na tento objev však veřejnost nijak nereagovala. Ohlas se dostavil až v 80. letech, kdy snímky sond Viking zachytily stopy po tekoucí vodě. Tehdy klimatologové sestavili první modely dávného podnebí na planetě: Mars byl v první miliardě roků své existence vlhký a mokrý. Na povrchu byly oceány a po pevnině místy proudila voda. Se zředěním atmosféry a ochlazením sice její část sublimovala do meziplanetárního prostoru, další díl se však kondenzoval a smíchal s povrchovými horninami. K dokonalosti představ však chyběl přímý důkaz přítomnosti ledu v povrchových vrstvách. Ten lze získat buď rozborem vzorků, nebo na dálku pomocí spektrometru pro rozbor záření gama. Právě tento přístroj byl poprvé použit na sondě Mars Odyssea 2001 a potvrdil na rozsáhlém území planety přítomnost mnoha atomů vodíku. Oblast s půdou bohatou na vodík se rozkládá až k 60. jižní rovnoběžce a podle hmotnosti tam může být 20 až 50 procent ledu. Protože však…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu