Čtyřkoalice vznikla na podzim roku 1998 jako reakce na rozdělení moci mezi ODS a ČSSD takzvanou opoziční smlouvou. Jen dva měsíce po uzavření paktu čtyř stran - Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a DEU - vyhrála čtyřka senátní volby. Ze sedmadvaceti uvolněných křesel jich v horní komoře získala třináct. Ještě úspěšnější byla o dva roky později, kdy dokázala vyhrát v sedmnácti obvodech ze sedmadvaceti a získala tak v Senátu většinu. Podobně zazářila i v krajských volbách, kdy jí dalo hlas téměř třiadvacet procent voličů. Získala tak i pět hejtmanských křesel. Když na podzim roku 1999 podepsaly všechny čtyři strany tzv. Svatováclavskou smlouvu o společné kandidatuře v parlamentních volbách, ocenili je voliči ve veřejných průzkumech šestadvaceti procenty preferencí. Koncem ledna loňského roku si čtyřka dramaticky volila lídra: prvně vybraný lidovec Cyril Svoboda o dva měsíce později rezignoval kvůli neschopnosti sestavit stínovou vládu a nahradil jej dosavadní šéf Unie svobody Karel Kühnl. Koaliční preference nakrátko spadly na třiadvacet procent, ale během roku vystoupaly na rekordních třicet procent. Jenže v prosincových dnech se v médiích objevily zprávy o nesplaceném mnohamilionovém dluhu ODA z počátku devadesátých let. Ve čtyřkoalici vypukly spory o způsob vyrovnání dlužné částky a preference spadly na dvaadvacet procent. Po dalších hádkách nakonec lidovci odmítli s ODA společnou kandidátku, Unie svobody-DEU se k nim po váhání přidala a prvního února čtyřkoaliční experiment zanikl. Následná Koalice unionistů s lidovou stranou se na preferenčním žebříčku pohybuje kolem čtrnácti procent. Další pokles by mohl být osudný, protože dvoukoalice musí ve volbách získat minimálně deset procent hlasů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
