KDU-ČSL na cestě zpátky

Lidovci a Unie svobody měli zase jednou štěstí. Izraelské extempore Miloše Zemana přišlo v pravý čas, jako by si je byli objednali. Novináři přestali rozpitvávat problémy jediné demokratické síly, která stojí proti stranám opoziční smlouvy, vděčně obrátili pozornost jinam a rychle akceptovali její nový název Koalice. Oslabení unionisté dostali čas na lízání ran a lidovci mohou slavit, protože se jim konečně podařilo získat v koalici rozhodující vliv. Opět se tak stali obligátním „jazýčkem na vahách“, stranou, kterou si musí aspoň trochu předcházet ODS i ČSSD, pokud se od sebe hodlají po volbách odpoutat. Před lidmi, kteří nemají v úmyslu dát svůj hlas sociálním ani občanským demokratům a jsou zaměřeni spíš liberálně, vyvstalo velké dilema: Jaký výsledek přinese volba Koalice, pokud v ní budou skutečně hrát prim lidovci, jejichž předseda nepokrytě inklinuje k levici?

Katolíci a dost

Křesťanskodemokratická strana s podporou okolo deseti procent má v převážně sekularizovaném státě nesporný význam už jenom proto, že pomáhá zabránit tomu, aby křesťanství nezačalo být všeobecně označováno za nežádoucí přežitek. Kdo někdy slyšel mluvit hlavního ideologa ODS Jana Zahradila nebo většinu sociálních demokratů o katolické církvi, ten ví, o čem je řeč. Potíž lidovců je ale v tom, že s ohledem na své konzervativní voliče soustavně dělají jakousi prodlouženou ruku venkovského katolicismu. Z toho vychází nejen jejich folklorní nátěr, ale hlavně fanatický a…