K čemu by nám byl spěch

V diskusi na internetové stránce švýcarského deníku Le Temps si dvaadvacetiletý Jérome Trachsel postěžoval: „Mám toho dost. Minulý rok jsme odhlasovali postupné přibližování k EU a teď se máme rozhodnout, jestli začít s co nejrychlejším vstupem bez podmínek. Copak se opravdu musíme zase jednou ztrapnit?“ S Jéromem by souhlasilo na 60 % Švýcarů, kteří se podle zveřejněných odhadů chystají v neděli 4. března při celostátním referendu zaškrtnout odpověď NE na otázku, zda má bernská vláda „neprodleně zahájit rozhovory o vstupu Švýcarska do Evropské unie“. Neúspěch iniciátorů hlasování je podle různých průzkumů už jasný. Řady eurofilů a těch, kteří se vůbec chystají k urnám, s blížícím se „dnem D“ řídnou. Odmítnutí referenda, k němuž se proevropskému hnutí NOMES podařilo shromáždit potřebných 100 tisíc podpisů, podporuje také všech sedm členů švýcarské federální vlády. Ačkoli Bern na dobu příštího volebního období (2003–2007) připravuje zahájení předvstupních vyjednávání s Bruselem - s cílem do konce prvního desetiletí třetího milénia do Unie skutečně vstoupit -, iniciativu „Ano Evropě“ nynější vládní tým považuje za předčasný a neopodstatněný krok. Letošní prezident konfederace Moritz Leuenberger označil hlasování za „mladickou nerozvážnost“, protože NOMES tvoří mladí socialisté z frankofonních kantonů Švýcarska, které tradičně prosazují větší otevřenost vůči integrující se Evropě.

Otevření hranic ano, ale

Vláda argumentuje především tím, že v…