K neznámým obzorům

Viděno z dálky, česká politická scéna nepřipomíná krajinu, kde se zanedlouho odehraje důležitá volební bitva. Volby jsou ale již za šestnáct měsíců a rostoucí napětí nutí lídry i nižší stranické šarže, aby se podle toho chovali. Můžeme se tedy těšit. Politici nám teď začnou nabízet skvělou budoucnost celé země a slibovat, co všechno pro ni začnou dělat.

Haider, nebo Aznar

Z bližšího pohledu je předem jasné, že levice bude méně zajímavá. Komunisté se po svých v podstatě vlastizrádných aktivitách při kubánské aféře ještě více uzavřeli do stalinistického ghetta. Jednobarevná vláda ČSSD zase v relativním klidu provádí své experimenty, které mají voličům dokázat, že velký sociální stát starého evropského střihu lze vybudovat i u nás. V tuto chvíli by od nich jen optimista očekával něco víc, než obměnu hesla ODS z roku 1996 „Dokázali jsme, že to dokážeme“. ČSSD ale tato sázka může vyjít lépe, než svého času Klausově straně. Sociálně zabarvená politika je dnes hlavním motivem v celé Evropě a pravice proti ní jen těžko hledá úspěšnou strategii. Podařilo se to vlastně jen šéfovi španělských lidovců Aznarovi, který vyhrál slibem, že jeho sociální politika bude více spravedlivá než neprůhledná dotační praxe socialistů, a potom ještě rakouskému populistovi Haiderovi sázkou na nacionalismus. Při vší odlišnosti nové české demokracie a zavedenějších západoevropských modelů stojí tuzemská pravice před stejnou nutností hledat novou cestu. Má k tomu ještě jeden…