Clintonův odkaz podle Francise Fukuyamy

Za oceánem už týdny běží ostrá diskuse o bilanci osmiletého působení Billa Clintona ve funkci prezidenta Spojených států. Byl to - navzdory morálním pokleskům - prozíravý politik, který dovedl Ameriku k blahobytu? Anebo lze jeho hospodářský úspěch spíše přičítat souhře historických okolností, jako je globalizace a rozmach internetu, i tomu, že o klíčových věcech vlastně rozhodoval šéf americké centrální banky Alan Greenspan, skvělý finanční kejklíř? Do diskuse se pozoruhodným příspěvkem nedávno zapojil také historik Francis Fukuyama, autor známé teze o konci dějin po pádu železné opony - teze, která počátkem 90. let vyvolala značný rozruch v evropských intelektuálních kruzích.Fukuyama si všímá výstižného paradoxu: ať už Clintonovi to či ono nahrálo a pomohlo, nesporné je, že dokázal bravurně asanovat propastně schodkový rozpočet a vytvořit podmínky, aby se dnes většině Američanů žilo lépe než dříve. Byl to, jak historik podotýká, až dosud nejkonzervativnější prezident z řad Demokratické strany. Proč ho tedy americká pravice tak nenávidí a zatracuje?Nutno podotknout, že si tuto otázku při hodnocení Clintonova „odkazu“ kladou i jiní američtí publicisté. Shodují se, že by bylo příliš laciné svádět republikánskou nenávist na pouhou závist - že se Clintonovi povedlo to, oč se marně pokoušeli republikáni. Christopher Hitchens, sloupkař časopisu Vanity Fair, příčinu zatvrzelosti Bushova tábora nachází v názoru, že Clinton degradoval jednu ze základních myšlenek demokratické…