Bič na chudé

Má vláda nařizovat podnikům nejnižší povolený plat? Málokterá otázka tak ostře dělí politiky od ekonomů. Vlády všude na světě mají minimální mzdu v oblibě - nic je nestojí, zato ji mohou prezentovat voličům jako projev své péče o chudé zaměstnance. Většina ekonomů se naopak vzácně shoduje v názoru, že minimální mzda škodí nejvíce právě těm, jimž měla pomoci. Na její zvýšení firmy zpravidla reagují propouštěním, a to začíná od nejméně kvalifikovaných pracovníků. Právě proto vzbudili v roce 1992 velký rozruch ekonomové David Card a Alan Krueger se svou studií, podle níž zvýšení minimální mzdy zvyšuje zaměstnanost. K dlouholeté debatě na toto téma se nedávno vrátil britský týdeník The Economist.

Proti proudu

Obecný konsenzus mezi americkými ekonomy shrnul například Jacob Mincer v roce 1976 ve svém článku pro Journal of Political Economy. Pokud je minimální mzda na úrovni 35–45 procent průměrného platu a pokud vláda nařídí její zvýšení o 10 procent, pak tím zároveň sníží zaměstnanost nejhůře placených obyvatel (ve Spojených státech jde zejména o mladé černochy a Hispánce) o jedno až tři procenta. Právě proti tomuto hlavnímu proudu se postavili Card a Krueger, dva významní specialisté na trh práce. Ve své studii zkoumali, co způsobilo zvýšení minimální mzdy v sítích rychlého občerstvení v New Jersey a Pensylvánii. A dospěli k zmíněnému závěru: zaměstnanost vzrostla. Oba ekonomové nejsou žádné „lehké váhy“, takže jejich závěry měly značný ohlas a mezi…