Autorita z obrazovky

Islám, druhé největší světové náboženství, nemá jednotné duchovní ústředí. Když prostí věřící hledají poučení nebo radu, obracejí se zpravidla na místní autority, jaké představují islámští učenci (ulamá) či právníci (fuqahá). Někteří z nich jsou uznáváni za autoritativní znalce správné víry a praxe v měřítku celého státu, leckdy i s širším mezinárodním přesahem. Takovéto prestiži se těší například šejch káhirské tisícileté islámské univerzity al-Azhar (dnes Sajjid Muhammad Tantáwí) a také nejvyšší egyptský islámský právník (muftí, dnes Nasr Faríd Wásil). Avšak zřejmě největší dopad v dnešním islámském světě mají slova šejcha Jusúfa al-Qaradáwího, jemuž k jeho slávě a uznání pomohl rozmach elektronických médií.

Venkovský kluk

Moderní doba zkomplikovala systém islámských autorit. Na jedné straně byla podlomena autorita šejchů mystických (súfíjských) bratrstev, kteří kdysi ukazovali cestu věřícím v rozmanitých barvitých okruzích lidového islámu, na druhé straně značné rozšíření obecné vzdělanosti přivedlo nemálo maturantů a vysokoškoláků, včetně mladé technické inteligence, k přesvědčení, že dokáží vykládat Korán a tradice stejně dobře jako absolventi klasických studií islámských náboženských věd. Z jejich řad se pak rekrutují vůdci a stoupenci soudobých radikálních islámských stran, hnutí a konspiračních skupin. Jiná, odlišná forma duchovní autority vznikla z rozšíření moderních médií: tisku, rozhlasu, televize a internetu. Možnost oslovit a…