Před několika dny šel Miroslav Menc ve svých 30 letech poprvé do práce. „Dělám dispečera u kamaráda, který jezdí s kamiony. Jde mi jen o to, abych se rozkoukal v normálním životě. Vždyť já ani nevím, jak to v něm chodí,“ říká bezradně mohutný mladý muž, ještě nedávno jeden ze zdejších nejslavnějších atletů. Před pár měsíci prožil životní kotrmelec: držitel bronzové medaile ve vrhu koulí z halového mistrovství Evropy 2000 se ze dne na den stal nezaměstnaným. V těle pana Mence se totiž už podruhé našel zakázaný doping. On sám jakoukoli vinu popírá, ale arbitrážní rada Českého atletického svazu mu zakázala výkon profesionálního sportu. Verdikt zní: do konce života. Miroslav Menc se od patnácti let věnoval výhradně atletice. Začínal v Jablonci, později závodil za Duklu Praha. „Ráno jsem šel na stadion a byl tam až do večera. Nic jiného mě nezajímalo,“ říká. Očividně pookřeje při vzpomínce na dobu, kdy mu klub zajišťoval kompletní zázemí - tréninky, soustředění, cestování na závody. Jako nejlepší český závodník své disciplíny vydělával dost, aby uživil manželku, která je na mateřské s dvouletým synem. První zlom v Mencově životě přišel v květnu 1998, kdy mu při mítinku v Athénách byl v moči nalezen anabolický steroid stanozol. Sám si nález „nedokázal vysvětlit“ a ani se tehdy nehájil. Atletický svaz vynesl trest, jaký bývá v podobných případech obvyklý: dvouletý zákaz. Hned po vypršení lhůty koulař Menc jel na mistrovství Evropy, kde dosáhl zmíněného životního úspěchu. Jenže…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu