Stíhačky bez pověr a iluzí

Minulé pondělí vláda schválila nákup stíhacích letounů. Vítězem výběrového řízení se stal jeho jediný účastník - konsorcium BAE/Saab s letounem JAS-36 Gripen. Kontrakt, jehož primárním účelem má být ochrana země před vnějším nebezpečím, prosazoval krom představitelů armády především ministr průmyslu - kvůli souvisejícím programům průmyslové spolupráce, tzv. offsetům. BAE/SAAB vládě nabízí 39 transakcí celkem za 108 miliard korun. Pokud by ale hlavním důvodem zakázky měly být offsety (nadšený tón Grégrových materiálů tomu nasvědčuje), je na místě spíš skepse.

Co by kdyby

Oficiální ministerské materiály vysvětlují offsety jako „kompenzaci ztrát výrobních a pracovních příležitostí“, které vzniknou české ekonomice tím, že před domácím výrobcem dostal přednost zahraniční. Už tento způsob argumentace je z ekonomického pohledu velmi problematický, nad offsety ale visí mnohem větší otazníky. Hlavní deníky už upozornily na možná zkreslení: kdo nabízí offsety, ze zřejmých důvodů jejich objem přehání a nafukuje, případně vydává za svůj úspěch investice, jež by do země přišly i bez něj. Mezi 39 transakcemi BAE/SAAB mají mnohé podobu teprve obchodních plánů, jež se v budoucnu mohou změnit i přes veškerou snahu je dodržet. Ale i kdybychom mohli smluvně zajistit velikost offsetů a jejich dodržení, existuje problém s jejich hodnocením, který se týká obecně všech zahraničních investic. Pokud někdo přichází investovat, pak k tomu má své ekonomické důvody …