Velké summity Evropské unie, jako bylo víkendové setkání v zámku Laeken poblíž Bruselu, ukončují půlroční předsednictví jedné z členských zemí nynější patnáctky. Obvykle jsou příležitostí, aby dotyčná země svému úřadování vtiskla nějakou trvalejší pečeť, pokud se jí to během šesti měsíců nepodařilo. Belgičanům se toho opravdu příliš významného nepovedlo - snad s výjimkou jedné věci, která ovšem s evropskou integrací nesouvisí: spackané pokusy zachránit krachující leteckou společnost Sabena. O to větší očekávání bylo tedy spojeno se samotným summitem.
Konvent pro reformy
Předem nutno říci, že otázkou, která českého čtenáře nejspíše zajímá, tedy otázkou vstupu kandidátských zemí, se summit zabýval okrajově. V zásadě vše zůstává u příslibu, vysloveného v červnu v Göteborgu: noví členové se budou podílet na volbách do Evropského parlamentu v roce 2004. Kdo se dostane do první vlny, to Belgičané ani řešit nechtěli. Belgický premiér Guy Verhofstadt sice při říjnovém setkání Unie v Gentu prohlásil, že úkolem laekenského summitu bude prozkoumat, kteří kandidáti mohou ukončit přístupová jednání do konce roku 2002. Ale ministr zahraničí Louis Michel hned den nato jeho slova vzal zpět. A podle toho to na summitu dopadlo. Zavěrečný dokument neuvádí jména ani počet plánovaných nových členů. Laekenské setkání doprovázela mnohá prohlášení o zásadních otázkách evropské integrace, která však dnes, dá se říci bohužel, znějí jako otřepané klišé: že je Unie na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
