Jako Winston Churchill

Bude se tažení proti mezinárodnímu terorismu lišit od všech dosavadních válek, jak často slýcháme, nebo může mít s některou z nich cosi společného? Před deseti dny začala v Afghánistánu pozemní fáze války, jejíž konec je otevřený. Před deseti lety - v Perském zálivu, respektive v Iráku - nesměli američtí vojáci pozemní válku dotáhnout až do konečného vítězství a k pochodu Bagdádem z politického rozhodnutí. Před dvěma lety - v Kosovu - k pozemní válce vůbec nedošlo, také z politického rozhodnutí. Zdá se, že afghánská pozemní realita se bude pohybovat někde mezi těmito dvěma mantinely. Ale jde jen o Afghánistán? Tak zní jasná otázka přinejmenším od chvíle, kdy bylo zveřejněno, že biologický útok na USA pomocí sněti představuje terorismus, a to terorismus nanejvýš sofistikovaný. Profesionálně vyrobené spory sněti, jaké se teď šíří po USA, nemohly vzniknout někde v zapadlé jeskyni Hindúkuše, ale jen ve špičkové laboratoři, prostě v organizovaném státě. V jakém? To zatím nelze dokázat. Nicméně fakt, že začala pozemní válka v Afghánistánu, neznamená, že především Američané nehledají širší souvislosti a jiné - zatím potenciální - cíle.

Mezi Perským zálivem a Kosovem

Už víme, že Američané a Britové vyslali speciální pozemní jednotky do Afghánistánu, i když jsme je neviděli v televizi. Čistá repríza Kosova se tedy nekoná. Stejně tak se ale nekoná ani repríza Perského zálivu. Co je vlastně jisté? V Afghánistánu působí pozemní komanda, ale o jejich…