Z pekla utopií za ztraceným rájem

Emeritní profesor japanologie na Torontské univerzitě Antonín Václav Líman se už více než čtyřicet let odborně zabývá japonskou kulturou. Jeho knižní esej Mezi nebem a zemí je však uvedena obsáhlou citací slov indiánského náčelníka Seattla z poselství americkému prezidentovi, jímž roku 1854 reagoval na záměr vlády skoupit půdu jeho kmene. Ve stylu náčelníkova projevu, který bývá pokládán za první významné vyjádření ekologických požadavků v dějinách, doznívá éra romantismu, navenek zde hovoří „ušlechtilý divoch“ jako vystřižený z Rousseaua, jenže v podtónech rozpoznáváme melancholickou ironii člověka až příliš obeznámeného s evropskými kulturními vzory. Náčelník dobře věděl, že představa návratu k rajské primitivnosti je neuskutečnitelná, ale rozpoznal, jak svůdně se dá vykreslovat. S pozoruhodnou jasnozřivostí předjímal žhavě aktuální směřování, které je dnes spojeno s duchem new age a s ekologickými i protiglobalizačními aktivitami.

Svist světla

I když hlavním kulturním terénem, kam Límanova kniha čtenáře uvádí, zůstává Japonsko, přechází autor volně hranice místa a času: vrací se do Evropy, ba dokonce přímo do českého prostředí, ale uplatňuje i kanadskou zkušenost a znalosti indiánské či eskymácké mytologie. Hlavní pozornost věnuje ohledávání míst, jimž různé národy přisuzovaly hlubší duchovní obsahy spjaté často s představou dávno ztraceného ráje, nebo naopak projektované do podoby ideální budoucnosti. Šamané v archaických společenstvích…