0:00
0:00
27. 8. 20012 minuty

Danke, Gerhard

Když český vládní politik vyrazí na cestu do Německa, opzice hned vyrukuje s obavami z „přílišné vstřícnosti“ vůči Němcům. Když ale Gerhard Schroder přijede k nám, vidíme jiný obraz. Bylo tomu tak v roce 1999, když do Česka zavítal poprvé, a bylo tomu tak i minulý týden, když si na českou půdu odskočil hned dvakrát.Schröder sem totiž přijel na sousedskou návštěvu a jako u sousedů se choval. V úterý sice organizace trochu selhala, chyběl překladatel, byl časový skluz, ale to se dá spíše přičítat české nervozitě a nezkušenosti. V pátek už vše klapalo na výbornou.Schröder řekl, že Temelín je naše věc (čímž ale nevyvrátil, že se Německo bude o jihočeskou elektrárnu dále zajímat), a Zeman přiznal, že po vstupu do Unie počítáme s několikaletým omezením volného pohybu osob (čímž ale nevyvrátil, že o tom budou vyjednavači dále jednat). Jednoduše summit Schröder-Zeman se příliš nevymykal sousedskému setkání, kterých v Evropě probíhají ročně tisíce.Přesto se staly dvě věci, které stojí za zmínku. Kancléřovo vyjádření, že Německo je stále proti Temelínu, ale nechce jím komplikovat naše vztahy, je přece hrdinské slovo. Země obávající se našeho vibrujícího jaderného kolosu dává větší váhu přátelství než snaze prosadit za každou cenu svou, i když případná katastrofa by bezesporu zasáhla i její území a nevinné občany. Podle toho by ale naše politika vůči Německu měla vypadat. Snad konečně zmizí nabubřelé výkřiky, že Temelín byl, je a bude pouze naše věc. Každé obavy našeho západního…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články