Pomalu střízlivíme

Rámeček

PAVEL TELIČKA se narodil před 35 lety ve Washingtonu, kde jeho otec-diplomat tehdy pracoval. Po studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nastoupil v r. 1986 na ministerstvo zahraničí. Od roku 1998 působí jako hlavní český vyjednavač s Evropskou unií, rok poté jej ministr Kavan jmenoval svým prvním náměstkem. Před listopadem 1989 byl rok členem KSČ, nyní je nestraník. V mládí hodně sportoval (nejdéle se věnoval ragby), po zranění toho musel nechat. Pavel Telička je ženatý, má syna Jakuba a dceru Kateřinu.

Podle týdeníku „The European Voice“ jste zkušený a zručný vyjednavač, ale občas „zacházíte příliš daleko“. Zacházíte příliš daleko?

Slyšel jsem, že mám takovou reputaci. Nevylučuji, že v určitou chvíli vyjednávání jsem ostřejší. Nepovažuji se však za tvrdého člověka a ani si nemyslím, že to má být převládající charakteristika úspěšného vyjednavače.

Na čem tedy úspěch jednání s Evropskou unií závisí?

Na strategii, argumentaci, dobré znalosti partnerů. Ale zároveň bych tvrdost neviděl jako negativní. Možná že by se některým lidem v EU líbilo, kdybychom vždycky přijeli, vyslechli si jejich námitky, stáhli požadavky na přechodná období, poděkovali a odjeli domů. Tak to ale nefunguje. Rozhovory uvnitř EU jsou mnohem ostřejší, než jaké známe z české domácí scény, a určitě jsou tam lidé, kteří mají jízlivější jazyk než já.

Například?

Třeba španělský vyjednavač. Mnoho politiků a novinářů…