Nepromlčitelné

Za absolutního nezájmu českého velvyslanectví v Německu vyvrcholil minulý týden proces s bývalým terezínským dozorcem Antonem Mallothem. Přitom právě díky českým svědkům byl „Hezoun Toni“ - tak říkali Mallothovi v terezínské Malé pevnosti, přestupní stanici na cestě ke konečné v Osvětimi - dohnán ke spravedlnosti a nakonec mnichovským soudem poslán na zbytek života do vězení. Lhostejnost českých úřadů ke svědkům v případu Malloth je jedním z dalších důkazů typického postoje k minulosti, o které sice víme své, ale v níž - pro jistotu - raději příliš nepátráme. Českému parlamentu nechyběla odvaha prohlásit komunistický režim za protiprávní a zločinný, jednotliví zločinci z masa a kostí, kteří si s tyranem Mallothem v lecčems nezadají, však dál bez problémů unikají spravedlnosti.

Syn soudí otce

Jak ukázal případ Malloth, Němcům odvaha soudit konkrétní prohřešky své minulosti nechybí ani šestapadesát let po válce. Řekli si, že zločiny proti lidskosti nesnesou žádné promlčení, a myslí to skutečně vážně. Anton Malloth totiž není jediným příslušníkem staré gardy SS, který se v poslední době dostal za své zločiny před soud. Už v dubnu svůj rozsudek (dvanáct let za zabití sedmi terezínských vězňů) vyslechl Julius Viel, další esesman Friedrich Engel je vyšetřován kvůli podílu na masových vraždách v Itálii. Všichni tři - Malloth, Viel i Engel - jsou nemocní starci, kterým v životě příliš času nezbývá. Má ještě vůbec smysl tyto lidi trestat? Nestírá se zde…