Všichni jsme čarodějovi učni

Jak se máme vypořádat s knížkou pro děti, o které víme, že se během čtyř let celosvětově prodala ve stovce milionů exemplářů? Osudy kouzelnického učně Harryho Pottera, jejichž další pokračování zaplavilo minulý týden i česká knihkupectví, nás nezraní syrovostí Preusslerova Čarodějova učně ani neuchvátí mytickou hloubkou Tolkienova Silmarillionu. Na druhou stranu nás ale ani neznudí prvoplánovou alegoričností Narnie Carla Stephena Lewise. Harry Potter je však každopádně podezřelý.

Zboží, ze kterého umějí mistři marketingu vytlouct miliardy liber, jako by už předem zavánělo šmoulí kokakolou nebo pokémonským hamburgrem. Přesto není Harry Potter umělým produktem: milované a piplané dítě dnes pětatřicetileté skotské učitelky Joanne Kathleen Rowlingové se totiž ocitlo v reklamním válci až poté, co se Harryho „Kámen mudrců“ z roku 1997 dokázal skvěle prodat úplně sám. Přesto nás cosi nutí stále něco zkoumat. Jak je možné, že chudá učitelka pohádkově zbohatne jen díky své fantazii a pisatelskému talentu?

Návrat ke knihám

Pokus rozluštit tajemství literárního trháku se ovšem rovná trapné snaze analyzovat kouzlo v pojmech a magický svit rozlámat na hranolu. Namístě je přitom zdravá skepse: opravdové tajemství samozřejmě nikdy žádný šťoural neodhalí. Spokojme se tedy s tím, že mimořádný obchodní úspěch Harryho Pottera má několik prozaických důvodů.

Harry je především zcela výjimečný (je přece kouzelník) a zároveň úplně normální kluk. Knížky o něm (zatím vyšly čtyři z plánované sedmičky) se objevují jako seriál. Vždycky se můžeme těšit na další kus a zároveň lze postupně odkrývat tajemství Harryho života, kterých je i na něj samotného dost a dost. Série je striktně generační a její „cílová skupina“ (9–14 let) je díky rodičům, jak známo, obchodně mimořádně efektivní.

Kulisou příběhů Harryho Pottera je zpravidla čtenářům důvěrně známé školní prostředí, plné věrných kamarádů i zákeřných protivníků. Školáci mají šanci si odpočinout od světa časopisů a počítačů. Soustavná vnucovaná potřeba být „in“, „sexy“ a „cool“ se zřejmě ukazuje jako poměrně namáhavá. Děti si od této šikany evidentně rády odpočinou: i ony totiž chtějí být občas dětmi. Knížka je navíc plná skryté sociální kritiky. Autorka je zjevně nabroušená na anglické poměry: všichni šupáci jsou tady buď tlustí a bohatí, nebo urození a bohatí. Za správný konec čarodějné hole tahá téměř vždy někdo z neprivilegovaných vrstev společnosti.

Výjimečná nápaditost a obrazotvornost autorky staví příběh na několika půvabných protikladech, v jejichž prolínaní se potom rozehrává kouzelnická sága. I přes naznačené výhody je ale radost z „návratu dětí od obrazovek ke knihám“ předčasná. Na podzim totiž přijde do světových promítacích sálů velkolepý film a počítačová hra je prý už skoro hotová.

Čáry jsou zlo

Kámen mudrců coby první díl Harryho Pottera všechny čtenáře ohromil. Druhý (Tajemná komnata) hrozil polévkou ze zbytků, ale ve třetím se všechno spravilo. Pokud pomineme okouzlení z první knihy, je aktuální Vězeň z Azkabanu zatím nejlepší. A to i přesto, že s dalšími knihami nacházíme u Harryho Pottera i náznaky klišé. Příběhy čím dál víc připomínají detektivku. Děj každé dosavadní knihy by se dal nazvat „neklidným čekáním na závěrečnou katastrofu“.

Příběh rámuje jedna zásadní okolnost: Harry je sirotek, jehož rodiče zabil ve snaze o ovládnutí světa černokněžník Voldermort. Při pokusu o likvidaci Harryho (tou dobou ještě ležícího v kolébce) však selže - a je „vyexpedován“ až kamsi mimo svět. Voldermort není mrtev, snaží se opět získat tělesnou schránku a nejvíc ze všeho touží zlikvidovat mladého Pottera. O mnohadílné drama je postaráno. Svět knihy ale není tradičně pohádkový. V samém závěru Vězně z Azkabanu například Harry odhalí, že všemi hledaný zločinec Black je nevinný a žádá po rektorovi Brumbálovi (hlavní a nejvyšší „klaďas“ příběhu) pomoc. Brumbál je však krutě upřímný: „Poslouchej, Harry, na tohle vše je pozdě, chápeš? Musí ti přece být jasné, že oficiální verze událostí je mnohem přesvědčivější než ta vaše. Nemáme sebemenší šanci rozsudek nad Blackem zvrátit“. Oba sice společně hledají cestu jak Blacka zachránit, tento pokus však není ani trochu legální.

Právě kouzlením a zmíněnou neúctou k „právu“ se často zaštiťují nejhlasitější odpůrci Harryho kultu. Krajně konzervativním křesťanským kruhům nejvíc vadí, že jediný možný nadpřirozený úkaz není zázrak dosažený skrze modlitbu. Harry se ale evidentně nemodlí: jeho síla tedy musí v tomto vidění světa pramenit ze sféry Zla. Skeptici mají v jedné drobnosti pravdu. Harry opravdu není „hodný hoch“ a třeba s Mirkem Dušínem by si určitě nerozuměl. Je sice „dobrý“, je hlavním protivníkem nejtemnějšího zla, ale klasičtí rytíři by si jej ke stolu nepřizvali.

Harry je totiž rebel. Neváhá v kritickou chvíli zneškodnit přítele, který se mu pokouší zabránit v porušení pravidel. Harry si je prostě jist svým „dobrým cílem“. Konzervativní kritici jsou přesto slepí. Harryho příběhy totiž v klíčových okamžicích prosvítá starý křesťanský mýtus. Jde tu o lásku, obětování i slitování. V nejhlubší rovině tak jeho autorka nejlepší tradici evropské kultury sdílí a ve svých čtenářích ji posiluje. Způsob, jakým se malý Harry vypořádává s ohrožením vlastního života, i přístup rektora Brumbála, usměvavého a veskrze „světlého“ čaroděje, je navíc trefnou výpovědí o našem světě.

Rytíř dbající na dodržování pravidel je dnes zapomenut: i ti nejkladnější hrdinové dnes občas na pravidla kašlou. Činí tak nejen Harry, který je „herojem“ a má na takové chování mytické právo. Pravidla někdy porušuje i Brumbál, jde-li mu o vyšší zájem. Naznačuje nám, že i my máme právo bojovat se zlem podobnými prostředky, jaké používá samo proti nám. Ve světě Harryho Pottera můžeme uvažovat i nad tím, že rebelství už dávno není protestním postojem. Rebelství je mainstream a skotská učitelka i její děti z kouzelnického hradu v Bradavicích nám všem touhle tušenou pravdou jen otevřely oči.

Joanne Kathleen Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců, Harry Potter a Tajemná komnata, Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Vydalo nakladatelství Albatros, Praha 2000 (resp. 2000, 2001)

Autor je editorem MF DNES.