Diagnóza: Berlusconi

Tvůrci americké Ústavy dobře věděli, jak je důležité nebránit svobodě informací, pokud má demokratický systém fungovat. Přesto si sotva dokázali představit tak mohutný vliv, jaký mají sdělovací prostředky v dnešní době. Informace se valí ze všech stran, a média proto zasahují přímo do základních buněk politického systému. Dříve pouhý bonmot, že novináři jsou čtvrtou mocí ve státě, začíná ztrácet punc nadsázky a stává se realitou. Proto je možné uvažovat, jak vedle odstavců o emisní bance a kontrolním úřadě připsat do ústavy jednu hlavu o médiích. Například o nové instituci, která by kontrolovala podmínky pro svobodný tok informací a tvrdě potlačovala všechny monopoly. Médiím připadá v mechanismu pojistek a rovnováh demokracie kontrolní funkce. Přitom nesou velkou odpovědnost za kvalitu informací, podle kterých se občané rozhodují například ve volbách. Z toho vyplývá něco velmi důležitého. Pokud jsou sdělovací prostředky součástí politického systému, měly by respektovat jeho základní zásady. Především dělbu moci. Novináři by neměli vstupovat do politiky, podobně jako by své pravomoci neměly překračovat vláda a parlament. Otevřené propojení médií s politikou dnes ve zcela krystalické podobě Evropa sleduje v Itálii. Mediální magnát Silvio Berlusconi vyhrál volby a bude sestavovat vládu. Zcela nepokrytý svazek může mít pro demokracii trvalé následky, i když si ho občané sami zvolili. Je možné si například představit, že Berlusconim ovládané mediální impérium bude pravdivě…