Oceloví ptáci

Mít peníze, špičkové letce a přiměřeně vybavená letiště, bylo by rozhodnutí české vlády o koupi šestatřiceti nových stíhaček za více než sto miliard korun bez chyby. Ať bychom koupili britsko-švédský Grippen nebo „evropský“ Eurofighter, měli bychom jeden z nejšpičkovějších strojů v NATO a třeba holandská armáda se stovkou starých „efšestnáctek“ by nám mohla závidět. Možná bychom nákupem smazali rozpačitý dojem, který zatím vyvolávají naše aktivity v NATO. Bohužel však z úvodních podmínek nemáme ani jedinou.

Čím zaplatit

Neoficiální doporučení bruselské centrály NATO novým členům, jak by mělo vypadat jejich letectvo, je už několik let neměnné - Polsko, Maďarsko i Česko by měly koupit po šestnácti stíhačkách F-16. Na nich by se letci seznámili s „alianční“ technikou a v perspektivě několika let by pak neměli problém přejít na nové supersonické stroje, kterými se v nejbližší době začnou vybavovat armády NATO. Doporučení centrály respektovalo finanční možnosti postkomunistických zemí. Efšestnáctky by přišly maximálně na dvacet miliard korun. Poláci už smlouvu na jejich koupi podepsali, Maďaři jednají. Češi se rozhodli jít vlastní cestou. Odmítli nejen doporučení Aliance, ale i následnou radu expertů Pentagonu, abychom při současných ekonomických možnostech nechali stíhačky plavat a investovali především do vzdělání vojáků. NATO se totiž neopírá jen o dobře vybavené armády, ale především o stabilní ekonomiku a demokracii. V tomto kontextu zní hrozivě…