Farmáři za všechny peníze

Tuzemští zemědělci často tvrdí, že je ničí nadměrné dovozy ze zahraničí - při rovných podmínkách by směle konkurovali světu. Dále prý musejí na dnešní levné potraviny připlácet ze svého. A zdůrazňují také svou „krajinotvornou“ roli. Nic z toho není pravda. Díky celním a jiným bariérám ve většině komodit více vyvážíme než dovážíme. Při rovných podmínkách by zbankrotovaly tři čtvrtiny českých zemědělců. A že by zemědělství zajišťovalo údržbu krajiny? Nesmysl, naopak ji ničí.

Cukr z Thajska

Vždy zhruba s ročním zpožděním dostáváme Zprávu o stavu zemědělství. Pro rok 1999 byla uveřejněna v listopadu 2000 a je zde poměrně přesně popsán mechanismus, jakým se stát v této branži dopouští krádeže peněz i zdravého životního prostředí. V roce 1999 jsme poskytli v dvojroli daňových poplatníků-spotřebitelů celkem 191 tisíc zemědělcům (4,1 procenta práceschopného obyvatelstva) částku 34,6 miliard korun. Jedno pracovní místo v tomto oboru tak přišlo průměrně na 180 tisíc korun. Zemědělství mělo poloviční produktivitu oproti EU, polovina zde působících podniků nedosahuje dlouhodobě zisku a 70 procent je předluženo, tj. fakticky v úpadku. Při pohledu na světové ceny na londýnské komoditní burze vidíme, že tuzemské potraviny jsou zhruba o 25 procent dražší (tolik o údajném doplácení z kapes zemědělců). Pokud jde o mytické „nadměrné dovozy“, Česká republika je v obilí, mléku a cukru v pozici čistého vývozce. U vepřového a hovězího masa je poměr vývozu a dovozu v…