Tajemství křišťálové koule

Státní věštírny antického světa byly vystaveny nejenom tlaku politiků, ale i bohů. Odkrývat nebo vykládat budoucnost bylo zkrátka opovážlivé a člověk kromě neúspěšné věštby riskoval také zášť nebes, která určovala běh věcí. S krajním podezřením se však na odhadování budoucnosti hledí v jakékoli době, žhavou současnost nevyjímaje. Přesto jsou situace, kdy nám nezbývá nic jiného, než se k němu uchýlit. Ač to může znít jako provokace, zůstává faktem, že jedním z moderních odvětví, které se bez „věštby“ neobejde, je také jaderná energetika.

Milion sem, milion tam

Jde o to, že žádná země, která disponuje jadernými elektrárnami nebo armádou vybavenou nukleárními zbraněmi, se v budoucnu neobejde bez hlubokých radioaktivních úložišť. Ta přitom musí být podle vznikajících norem dimenzována na změny, které se budou na planetě odehrávat v příštích nejméně deseti, ale ještě lépe sto tisíci letech. Evropské společnosti, pro které jsou úložiště vysoce radioaktivního odpadu zdrojem obživy, však začínají již dnes při výběru místa pro takovou stavbu vyžadovat nejen analýzu toho, co se s danou lokalitou dělo během minulého milionu let, ale i kvalifikovaný odhad, co se s ní během příštího milionu let teprve dít bude. To je neobvyklá situace. Ekonomové a politici málokdy odhadují budoucnost na dobu delší než nějakých třicet čtyřicet let a i klimatologové neradi překračují horizont jednoho století. V případě radioaktivních úložišť však najednou musíme pracovat s…